Vítr nás zavál do Příbrami, která se nachází pod úpatím Brd, jejichž nejvyšší vrchol Tok (865 m) leží jen necelých 10 kilometrů západně od centra města.
Vedle několika poznámek ve staročeských legendách pochází první skutečná zmínka o Příbrami z roku 1216, tehdy byla majetkem pražského biskupství, později arcibiskupství, koncem 13. století se zde už těžilo stříbro.
Od roku 1579 byla Příbram královským horním městem. V barokním období vznikl svatohorský komplex - poutní kostel Panny Marie obklopený čtvercovým ambitem s rohovými kaplemi a bývalou rezidencí Jezuitů. Rozmach dolování pokračoval od 17. století, v 18. století bylo vybudováno pět hlubinných dolů u Příbrami na Březových Horách.
Příbramská ekonomika byla dlouhá staletí závislá na hornictví a jeho dodavatelských provozech. V dole Vojtěch byla v roce 1875 poprvé na světě dosažena hloubka 1 000 m.
Po roce 1989 vedly k restrukturalizaci hospodářství v Příbrami hlavně dva faktory, a to uzavření dolů a změny ve vlastnictví podniků (privatizace).
Z dolů se stala musea a jsou přístupná veřejnosti. Každý důl je zasvěcený svatému, jenž nad horníky držel ochranářskou ruku a podle nich mají doly jména.
My si vybrali důl Anna, kde je možnost nasednout na štolní vláček a za necelou minutu se objevit "dole v dole" Prokop. Prohlídka nezabere moc času, ale je velice zajímavá.
V těchto vedrech mohu doporučit, protože v dole je dost chladno. Až vás překvapí, jak rychle pomyslíte na návrat na povrch.
A co všechno vlastně můžete vidět? Štoly, vrtáky, práci horníků...a v neposlední řadě důlní výtah.
Strojovna důlního výtahu a samotné ovládání výtahu je na povrchu, nedaleko nástupiště na vláček. Neuvěřitelný kolos velké síly.
Ted už v dolech horníky nenajdete, ale podle pověsti tam stále řádí Rumpl, Cimpr a Campr, tři šotci jež si hlídají své zlato... tedy alespoň ten zbytek, co nestačil odnést Kalousek.
Trocha občerstvení při putování mezi doly a dál...
Komentáře
Okomentovat