Na výlet do Valencie se Diana moc netěšila. Obklopoval ji strach z nepoznaného a samoty. Letěla tam jen ze zištných důvodů. Její firma plánovala rozšíření a jí dali možnost nastartovat a následně vést novou pobočku právě v tomto městě. Kdyby alespon uměla španělsky ... těch jejích pár slovíček to nevytrhne.
***
Victor: Zase doma. po tolika letech...ale dlouho tu zůstat nechce, už si zvykl na své působiště a chce se tam vrátit. Jen si dá chvíli pauzu, aby nabral druhý dech. Předchozí vztah neskončil zrovna štastně...Hele, hezká černovláska na palubě letadla.
***
D: Město není obrovské a zajímavé věci se dají obejít i pěšky.
D: Apartmán má také hezký, ale raději sedí venku.
D: Lidé jsou tu zvláštní. Auto oblepené lepíky...proč?...
D: že by nová vlna uměleckého stylu? Trochu morbidní...
***
V: No, město se za ty roky zase tolik nezměnilo. Aréna tu stále je a korida frčí..
V: hmm..není to ta černovláska z letadla? Vypadá celkem ztraceně.
V: Chcete nějak poradit?
D: No, vlastně ani ne. Jen se procházím. Známe se?
V: Přiletěla jste sem stejným letadlem jako já a myslím, že i metro jsme sdíleli..
V: Jak se Vám líbí Palác muziky?
D: to je tohle?
V: Ano...a když popojdete tímto kanálem ještě dál směrem k moři, uvidíte Palác umění, museum vědy a oceánorium.
D: Nic moc mi to neříká..no a ani vás nechci zdržovat.
V: Ríká se tomu Ciudad de las Artes y las ciencias, což je v překladu město umění a vědy. Celý ten komplex opravdu působí jako město, město z budoucnosti... to musíte vidět, pojdte.
D: Je to tu opravdu zvláštní. To není kanál, to je časový tunel..:)
D: To jsme došli až k loděnicím?
V: Přesně tak. Pojdte si chvíli sednout. Ušli jsme víc než tři kilometry, nebolí Vás nohy v těch botičkách.
D: Neboleli, dokud jste mi to nepřipomněl...
V: Tykejte mi prosím. Jsem Viktor.
D: Máš tady i svoji lod?
V: Nene. Vzdal jsem se jí před odstěhováním se v bratrův prospěch. Alespon je využívaná.
D: Před odstěhováním? Takže tu už nežiješ?
V: Ne, už ne. Vyrůstal jsem zde a také studoval. Nedaleko odtud je kampus, můžeme jít kolem.
D: Páni, neuvěřitelně velký. Kolik má vlastně fakult? A to jsou všechny tady v areálu?
V: Nevím, kolk je ted fakult, ale měly by být všechny tady. Deset let zpátky to tak nebylo, ale budovy se dostavěly a fakulty přestěhovaly na toto jedno místo.
Druhý den dvojice navštíví místní trhoviště...
projde křížem krážem náměstí a ulice staré části města..
a stráví něuvěřitelně dlouhou dobu povídáním si.
V: Nejpopulárnějším sportem je fotbal, o čemž svědčí i obrovský, noderní a dobře udržovaný stadion. Pojme až 65 000 lidí, ale vedení to nestačí a tak si kus odtud staví nový stadion s kapacitou 85 000 lidí. Tedy, spíš bych měl říct stavělo...brzy jim došly peníze a od té doby je stavba zastavena.
V: Pár schodů (cca 212) nahoru a budeme mít Plaze de la Raina jako na dlani...
Původní brány do města fungují jako turistická zastávka a nabízí pohled na kanál.
Malá pauza na pivo a toaletu a pokračujeme dál.
D: Je tu tak krásně a teplo..ani se mi nechce domů.
V: Tak nejezdi. Zůstaň...
D: Tentokráte se musím vrátit zpět. Stále nejsem pevně rozhodnutá, jak bude pokračovat moje kariéra.
V: Vezmi práci v nové pobočce.
D: Lehce se rozhoduje o cizím osudu..
V: Ale já přece rozhoduji o tom svém...:)
D: oh...hmm..musím to promyslet.
V: chápu, promysli.
V: Diano, něco pro tebe mám, aby si nezapoměla a ráda se sem vracela...
D: To je nádhera...děkuji...vyzkouším si ho.
D: A zase let zpět domů...myslím, že nezapomenu.
Takhle nějak by mohlo vypadat peklo...jen je od země opačným směrem..:)
Komentáře
Okomentovat